Popis událosí v Bergwerku 18.-26.4.

Publikováno: 27. 04. 2015

BergwerkV posledních týdnech jsme o našich výpravách nepodávali žádné zprávy. Bylo to nutné, neboť jsme pracovali na tajném projektu propojení Vltavy s kabelovými šachtami tunelu Blanka pro kancelář Tondy Blaníka. Tento projekt jsme úspěšně dokončili a čekala nás zasloužená odměna – potápění v zatopených dolech Bergwerk. Paní Ž. již dávno snila o propojení tohoto systému s doly Christine a rozhodla se o tento prvopůnik pokusit.

 

Tento projekt začal jako mnoho jiných. Podrobným studiem plánů podzemních prostor obou systémů, studiem geologických map, satelitních snímků terénu, rozhovory s pamětníky a přípravou nezbytné výstroje.

geol-1

 

 

 

 

 

 

 

Obr. geologické mapy dotčené oblasti

Rutinní projekt se ale záhy změnil v záchrannou akci, jaká v dějinách evropské báňské záchranné služby nemá obdobu. Vše začalo nenápadně. Paní Ž. sbalila do nepromokavých vaků jídlo na týden, zkontrolovala svých dvanáct postupových lahví, několik kilometrů jeskyňářské šňůry, hlavní a záložní kompas a další nezbytnosti, rozloučila se s námi a vyrazila do hlubin. Ještě jsme zahlédli jak ráznými zkušenými tempy velkou rychlostí míří do nitra zatopených štol a po chvilce nám zmizela z dohledu.

Petra

 

 

 

 

 

 

 

Obr. Rozloučení s paní Ž.

 

Znali jsme předběžný plán paní Ž., a proto jsme předpokládali, že po několika dnech se z místního německého tisku dozvíme o husarském kousku české technické potápěčky. Ale dny míjely a na stránkách německých deníků se žádné zprávy neobjevovaly. Začali jsme pociťovat nervozitu.

Ales

 

 

 

 

 

 

 

Obr. pan Aleš K. po několika dnech bez zprávy o paní Ž.

 

Po necelém týdnu se konečně zpráva objevila. Ale z úplně jiného zdroje než jsme čekali. Geologický institut v Dortmundu vydal zprávu, že jejich měřiče seismografických otřesů zaznamenaly netypické zvuky, jejichž zdroj se nacházel asi 20km jižně od Dortmundu v hloubce 1,5km pod zemí. Při pokusu o analýzu těchto zvuků zjistili, že se jedná o vzkaz v morseově abecedě následujícího znění: „ uvízla jsem na pozici 45°25,6´severní šířky a 26°17,4´západní délky…stop, vyšlete záchranný tým…stop, sos… začínám hibernovat …stop, paní Ž.“

Při našich zkušenostech se nám často stává, že býváme povolání k různým záchranným operacím, ale to co bylo před námi, se dá srovnat snad jen s naším projektem záchrany ruského atomového ledoborce Krasin v Beringově průlivu. Věděli jsme, že náš výcvik a zkušenosti budou vystaveny velmi náročné zkoušce. Po přípravě veškeré techniky jsme vyrazili na místo, které paní Ž. označila ve svém vzkazu.

buldozer

 

 

 

 

 

 

 

Obr. příprava veškeré nezbytné techniky

 

O paní Ž jsme se neobávali. Věděli jsme, že díky dokonalé kontrole metabolických procesů a hluboké meditaci dokáže upadnout do hibernačního spánku podobného zimnímu spánku medvěda, ve kterém dokáže setrvat i několik týdnů, aniž by spotřebovávala kyslík. Obávali jsme se ale o pana Aleše, který po týdnu bez paní Ž. začal upadat do čím dál hlubšího smutku.

Celá operace začala v sobotu 25.4.ráno, kdy se nám konečně podařilo identifikovat místo, které udávaly souřadnice ve vzkazu paní Ž.

lokalita

 

 

 

 

 

 

 

Obr. 45°25,6´severní šířky a 26°17,4´západní délky

 

Po obhlídce terénu jsme zjistili to, čeho jsme se nejvíce obávali. Na tomto místě se nenacházaly žádné stopy, které by naznačovaly možný vstup do podzemního systému. Tušili jsme to, neboť by jinak paní Ž. určitě našla cestu na povrch, ale v tomto okamžiku se tyto obavy staly jistotou. Po poradě o dalším postupu převládl názor Radima P., že paní Ž je třeba vykopat. Strýc Radima P. byl nimrod a tuto metodu úspěšně používal při lovu jezevců. Začali jsme tedy s kopáním.

dul

 

 

 

 

 

 

 

Obr. začátek výkopových prací

 

Po několika hodinách jsme však zjistili, že tento postup je příliš pomalý. S nasazením veškeré techniky jsme dokázali postupovat rychlostí pouhých 10m/hodinu. Proto jsme se rozhodli použít výbušniny. Použili jsme munici, která nám zbyla po loňském potápění v polském Baltu a náš postup se zrychlil.

A

 

 

 

 

 

 

Obr. použití výbušnin při výkopových pracech

 

Již v neděli dopoledne jsme dosáhli hloubky 1489m. V této hloubce jsme pokračovali již jen velmi opatrně, pomocí krompáčů, abychom případně neporanili paní Ž. V 11.45 jsme dosáhli cíle. Ve vrstvách jílu a břidlice jsme našli paní Ž. Naše radost nebrala konce, pan Aleš dokonce plakal, paní Ž byla šťastná, že nás vidí. Po chvíli začala vyprávět svůj příběh. Z počátku vše probíhalo podle plánu, ale po dvou dnech v podzemí paní Ž. začala selhávat baterka. Chytila tedy netopýra a k orientaci v podzemních prostorách používala jeho sonar. Postupovala dále. Třetí den v podzemí jí přestal fungovat i kompas. I ten se jí podařilo nahradit. Našla v podzemí kus kolejnice, zavěsila ho na jeskyňářskou šňůru a orientovala se podle tohoto provizorního zařízení. Krize však nastala čtvrtý den, kdy netopýr byl tak vysílen, že jeho sonar přestal fungovat. Paní Ž se ho pokusila resuscitovat pomocí elektrošoků z baterie svého počítače, ale nebylo to úspěšné. Přesto postupovala ještě dva dny dále. Zastavil ji až třetihorní žulový masiv. Tušili jsme, že musela pod zemí zažít velká dobrodružství, ale tento příběh nás dojal k slzám. Požádali jsme paní Ž, aby ho zapsala ve své knize „Já a mé krizové situace pod vodou, svazek 8. Strana 478“ a tak byl uchován pro další generace technických potápěčů.

p.V.

video z průběhu záchranné operace od Dr. Kafky:

https://www.youtube.com/watch?v=eujF1oWuEEw