Potápění na jezeře Ghostsee

Publikováno: 4. 08. 2015

IMAG1131Dlouho jsem přemýšlel o tom, zda zprávu z této akce vůbec napsat. V naší potápěčské praxi jsme se setkali s mnoha záhadami a těžko vysvětlitelnými jevy. Identifikovali jsme vraky německých ponorek, zkoumali jsme zatopené továrny, lámali jsme si hlavu s tím, jak mohla paní Ž. přežít všechny své ponory, atd.  Ale při vzpomínce na to, co jsme zažili při zkoumání Rakouského jezera Ghostsee, mi ještě teď tuhne krev v žilách.

 

Vše začalo vlastně nenápadně. Po dlouhé době se ozvala naše kamarádka Martina K. a vyprávěla nám příběh, kterému jsme se zprvu zdráhali uvěřit. Potápěla se prý v těžko přístupném jezeře Ghostsee nacházejícím se u Rakousko – Švýcarských hranic, o kterém se nepíše v žádných potápěčských průvodcích.

restricted_area_by_rekit

 

 

 

 

 

 

foto: těžko přístupné jezero Ghostsee

Zpočátku ponor probíhal bez jakýchkoliv problémů. Najednou jí ale v hloubce 10m začala podivně problikávat baterka. Zprvu to přičítala špatně nabitým akumulátorům, ale po chvíli zjistila, že přestal fungovat i kompas a její nový potápěčský počítač Divesoft začal ukazovat podivné údaje.  Signalizoval datum 28.července 1995, celkový čas dekomprese 2 roky a tři dny a maximální dosaženou hloubku 626 m. Jako zkušená technická potápěčka se zastavila, začala klidně dýchat a přešla na stage s ověřeným travel gasem, s chladnou hlavou vše promyslela, ale podivné jevy neustaly. Kromě toho se v hlubině jezera objevila podivná světla a slyšela podivné zvuky připomínající zvonění kostelního zvonu.  Jen s vypětím všech sil, se jí podařilo odolat volání hlubiny a vynořila se na hladinu.

Když po ponoru vypravovala, co se stalo, v nedalekém hostinci, starý výčepní zbledl a svěřil jí již téměř zapomenutý příběh: „Auf dem Gebiet der Schutzrechte ist es für einen effektiven Rechtsschutz häufig  … V roce 1995 když Rakouská vláda vypracovala energetickou koncepci země a odvrátila se od stavby atomových zařízení, bylo rozhodnuto o stavbě několika vodních přehrad a elektráren. Přes svůj nesouhlas museli obyvatelé několika vesnic opustit své domovy a tato údolí byla zaplavena vodou. Ve vesnici Unteracht, která nyní leží na dně jezera Ghostsee, ale žil starý kostelník oddaný své farnosti , který odmítl rodnou farnost opustit a říká se, že když jezero v červenci roku 1995 napouštěli, stále byl ve věži a zvonil na kostelní zvon. Starousedlíci pak vypráví, že v neděli a na hlavní křesťanské svátky je stále z jezera slyšet zvuky kostelního zvonu a v hlubinách jezera svítí světla.Říká se, že starý kostelník v jezeře straší a čeká na toho, kdo ho jeho údělu zbaví. Lidé a pracovníci stavebních firem se jezera báli, vodní elektrárna nikdy nebyla postavena, oblast byla uzavřena a dnes tam prý chodí jen málokdo.

image-c28b9312186f2babb77f73b6aabe9bf5c784c9505488512e76cb1a5c77f8d002-V

 

 

 

 

 

 

 

foto: kostelní věž při zatopení vesnice Unteracht vodou

Když jsme tento příběh slyšeli, rozhodli jsme se, že musíme tuto oblast prozkoumat a pokud je to možné, zakletého kostelníka vysvobodit. Dle dostupných údajů o maximální hloubce jezera cca 60 m jsme připravili potřebné plyny  (vzduch – aby dusíková narkóza otupila naše smysly a nebáli jsme se pod vodou). Dále potřebnou výstroj, jídlo na několik dní a rozhodli jsme se vyrazit. Naštěstí někoho z nás napadla závažná otázka – jak vysvobodit kostelníka. V této oblasti nemáme velké zkušenosti, ale nakonec převládl názor, že musíme najít potápěčku, která se kostelníka nebude bát a políbí ho. Dlouho jsme takovou potápěčku hledali, paní Ž. je vdaná, holky z Brna se už nepotápí, až nakonec Zdenda M. přišel s nápadem vzít s sebou Marušku. Maruška se prý ničeho nebojí, neboť přežila týden na lodi v Egyptě s Drozdem, má prý dobré srdce a určitě pomůže kostelníka vysvobodit.

DSC_0169

 

 

 

 

 

 

 

foto: nebojácná Maruška

V okolí jezera Ghostse není žádná infrastruktura, proto když jsme dorazili večer na místo, vytáhli jsme své spacáky a začali si připravovat večeři. V tu chvíli jsme zjistili, že Martina K. ve svém vyprávění nepřeháněla. Když jsme totiž na náš přenosný gril položili špekáčky a klobásy a začali jsme připravovat veřeři, začaly se špekáčky podivně ztrácet.

IMAG1144

 

 

 

 

 

 

foto: gril se špekáčky

Zprvu jsme mysleli, že je ujídá ve chvílích nepozornosti  Zdenda M., ale přestože jsme ho svázali ve spacáku do kozelce a do úst mu dali ploutev jako roubík, ztrácely se dál. Nevěděli jsme, co nás zítra čeká, proto jsme raději šli brzy spát. V noci měl každý z nás jiný sen. Zdendovi se zdálo o špekáčkách, Tomášovi M. se zjevil kostelník a děkoval mu, že jsme ho přišli osvobodit, panu V se ve snu zjevil podrobný plán kostelní věže, ve které musí kostelník strašit, Drozd se potopil se vzduchem do 40 m a dál už si kvůli dusíkové narkóze nic nepamatoval a Marušce se zdálo o kostelníkovi ve svatebních šatech. Zde však nastal problém. Marušce se kostelník nelíbil, odmítla ho políbit a tak ho vysvobodit. Svolali jsme tedy poradu a rozhodli jsme se zalepit Marušce masku. Kostelníka tak neuvidí a klidně ho políbí.

DSC_0172

 

 

 

 

 

 

 

 

foto: Maruška se zalepenou maskou

Ponor jsme zahájili časně z rána.

IMAG1127

 

 

 

 

 

 

foto: jezero Ghostsee časně z rána

Před ponorem jsme se pro jistotu zhluboka napili svěcené vody, kterou jsme si pro tento účel přivezli z ČR.

20150725_123724

 

 

 

 

 

 

Foto: svěcená voda před ponorem

A vyrazili jsme do hlubin. Kostelní věž jsme našli snadno. Byl totiž den upálení svaté Rolandy a z jezera se ozývalo hlasité zvonění.  Zde pan V vyvázal šňůru dovnitř do věže, pan T. a Z. dotáhli Marušku až do zvonice a Drozd pod vodou předčítal exorcistickou formuli, která pocházela ze sebraných spisů pátera Koniáše s pozdějšími úpravami inkvizitora Hanuše. Při jejím třetím přečtení se najednou objevil zakletý kostelník. Pohlédl na Marušku a řekl: „Ich mechte Maruška“ . Nikdo z nás bohužel neumí německy, tak nevíme co říkal, nicméně z jeho smutného pohledu jsme usoudili, že chce pusu od Marušky.  Maruška se zalepenou maskou kostelníka neviděla, takže dvakrát naslepo udeřila hlavou do zdi věže,ale nakonec s naší pomocí kostelníka opravdu políbila a tak zlomila jeho prokletí.

V tu chvíli se kostelník usmál a řekl: „děkuji Maruško za vysvobození, zamával nám a zmizel směrem k hladině. Po vynoření jsme dlouho přemýšleli, co si poznamenat  do potápěčských deníků a zda o této příhodě vůbec vyprávět našim kamarádům.

Ale jak říkala Maruška, na světě může být ještě mnoho podvodních strašidel a i další potápěčské skupiny uvítají podrobné instrukce, jak tyto bytosti vysvobodit. Proto jsme se rozhodli celý příběh, tak jak se odehrál, věrně publikovat.

20150725_124000

 

 

 

 

 

 

foto: celá skupina po ponoru